Když se rodiče zamýšlejí nad vývojem řeči svého dítěte, většinou čekají na první slova. Těší se na chvíli, kdy uslyší první „máma“, „táta“ nebo „ham“, a právě podle toho často posuzují, jak se řeč jejich dítěte vyvíjí. Ve skutečnosti ale řeč nezačíná prvním slovem. Nejdříve se dítě učí řeči rozumět. Teprve když začne chápat význam slov, může je samo začít používat.
Porozumění řeči se buduje během každodenních chvil
Dítě se neučí význam slov tím, že si je někdo sedne a začne ho učit. Nejvíce se učí během běžných každodenních situací. Když mu při oblékání opakovaně říkáte „boty“, při jídle „ham“ nebo při hře „míč“, postupně si začne tato slova spojovat s konkrétními lidmi, předměty nebo činnostmi. Každé další opakování toto propojení posiluje. Právě proto mají každodenní rutiny pro rozvoj řeči tak velký význam. Dítě si neosvojuje jen jednotlivá slova. Učí se především jejich význam.
Jak ale poznat, že už vašim slovům skutečně rozumí?
- Hledá očima to, co pojmenujete
Jedním z prvních projevů porozumění je situace, kdy dítě po vyslovení známého slova zaměří pozornost správným směrem. Řeknete například: „Kde je tatínek?“ a dítě se podívá na tatínka. Nebo během hry řeknete: „Podívej, míček.“ a dítě se otočí směrem k míčku. Možná to působí jako maličkost. Ve skutečnosti jde o důležitý vývojový krok. Dítě totiž začíná chápat, že slova označují konkrétní osoby a předměty.
Jak můžete dítě podpořit?
Když něco pojmenováváte, zároveň to dítěti ukažte. Stejné slovo používejte opakovaně v podobných situacích. Právě opakování pomáhá dítěti vytvářet spojení mezi slovem a jeho významem.
- Rozumí jednoduchým pokynům
Dalším důležitým znakem porozumění je schopnost reagovat na jednoduché pokyny. Nejdříve dítě zvládá pokyny, které doprovázíme gestem nebo názornou ukázkou. Postupně začne rozumět i pokynům, které už gestem nedoprovázíme. Například: „Podej míček.“, „Sedni si.“ apod.
Jak můžete dítě podpořit?
Pokud dítě pokynu zatím nerozumí, jednoduše mu ukažte, co po něm chcete. Po několika opakováních začne dítě pokynu rozumět i bez vaší pomoci.
- Ukazuje na to, o čem mluvíte
Jedním z nejdůležitějších milníků rané komunikace je ukazování. Když se dítě zeptáte: „Kde je pejsek?“ a ono správně ukáže na obrázek nebo skutečného psa, dává tím najevo, že rozumí významu slova. Stejně důležité je ale i spontánní ukazování. Dítě například samo upozorní na letadlo na obloze, projíždějící vlak nebo psa na ulici. Neukazuje jen proto, že ho předmět zaujal. Snaží se s vámi sdílet svou pozornost. A právě schopnost sdílené pozornosti představuje jeden z nejdůležitějších základů budoucí komunikace.
Jak můžete dítě podpořit?
Ukazujte co nejčastěji i vy.
- Při čtení knížky ukazujte na obrázky.
- Na procházce ukazujte na stromy, auta, psy nebo měsíc.
- Vše, na co ukazujete, zároveň pojmenovávejte.
Děti se učí především pozorováním dospělých.
Závěrem
Řeč nezačíná prvním slovem. Začíná tím, že dítě začne rozumět tomu, co kolem sebe každý den slyší. Každý pohled správným směrem, splněný jednoduchý pokyn nebo první ukázání na známý předmět představují důležité kroky na cestě k budoucí komunikaci. Právě proto má smysl dítěti během celého dne povídat, opakovaně pojmenovávat osoby, předměty i činnosti a společně sdílet každodenní situace. Dítě se totiž neučí řeč při cílené výuce, ale především během běžného života.
Každé dítě se vyvíjí vlastním tempem. Pokud si přesto nejste jistí, zda se jazyk a řeč vašeho dítěte vyvíjejí přiměřeně jeho věku, obraťte se na klinického logopeda. Ten dokáže vývoj komplexně posoudit a doporučit, zda je vše v pořádku, nebo zda by dítěti prospěla cílená podpora. Pracoviště klinické logopedie ve vašem okolí můžete vyhledat v adresáři klinických logopedů Asociace klinických logopedů ČR